O knize: rok / Na téma alternativní historie dnes nepíšou jen líní. A právem. Je fajn poslat novodobého hlavního hrdinu do minulosti, kde je samozřejmě nejchytřejší a všechno ví dopředu. Protože historii jsme se všichni učili z učebnic a v nich, jak řekl Tichonov na plátně, je historie zobrazena, jako by v ní operovala banda poražených. Hrdina má tedy možnost tyto chyby napravit – například vyhrát Velkou vlasteneckou válku o pár let dříve nebo zabránit rozpadu Unie, nebo dokonce – proč ztrácet čas maličkostmi? - Osvoboďte Indii od britského jha. Nebo naopak: osud moderních hrdinů, tak cool a vyspělých, je uvrhne do minulosti a pak se ukáže, že ve skutečnosti nestojí ani korunu. A hrdinové, kteří v minulosti prošli zkouškami, se vracejí do naší okouzlující současnosti jako jiní lidé. A dokonce mají svědomí, které je v moderním podnikání tak nezbytné, takže je čas se na to podívat s ironií. Autor se tedy rozhodl prostě vzít obyčejného člověka, obyčejného Rusa, který zažil voluntarismus, stagnaci, perestrojku, liberalizaci, privatizaci a stabilizaci, a proto je morálně připraven na změnu doby, poslat ho o půl století zpátky a uvidí co tam uvidí, a jak se dostane ven Autor hned varuje, že v minulosti nepůjde vše tak, jak čtenáři očekávají. co mám dělat? Od Gajdara taky každý čekal jedno, ale vyšlo to... To už je ale mimo téma, čili o tom by se mělo mluvit jindy a na jiném místě Netrpělivý čtenář se hned zeptá: budou románky s krásné ženy, zločin, zvláštní služby v životě hlavního hrdiny naše a ne naše, Stalin, Berija, Hitler, výstřely a honičky? Nutně! Bez toho si dnes nikdo nic nepřečte. Ale ne každý den. Protože pokud se v životě našeho obyčejného Rusa každý den objevují nové romány s krásnými ženami, zločinem, našimi a ne našimi speciálními službami, Stalinem, Berijou, Hitlerem, výstřely a honičkami, tak se konce příběhu nedožije.